HomeKontakt
Česky English
Medea Boxing Facebooku
Médea Group
Médea Slovakia

Historie boxu

 Když se řekne box, většina lidí si představí pěstní souboj dvou ostrých chlápků (případně i žen) v ringu ohraničeném provazy. A pak také jeho legendy jakými jsou třeba Muhammad Ali, Rocky Marciano, Max Schmeling, Joe Louis, Mike Tyson, Lenox Lewis či bratři Vladimir a Vitalij Kličkové. Všechno sportovní hrdinové 20. století. Jenže box má mnohem hlubší historii, trvá déle než čtyři tisíce let. Není divu, pěstní potyčky k mužům patří odjakživa, jde jen o to, kdy se o nich poprvé objevil první záznam…
 Jak se boxovalo ve starověku
 Celých sedm tisíciletí je stará kamenná deska, objevená na území dnešního Iráku, na které jsou vyobrazeni dva muži, chystající se bojovat. První dochovaný výjev skutečného souboje však pochází z pozdější doby – ze třetího tisíciletí před naším letopočtem. Archeologové ji nalezli v troskách sumerské svatyně. Ze starověku pochází i první doklady o použití boxerských rukavic. Ten ze Sardinie ale platí jen v případě, že sochy mužů (stáří asi 2000 – 1000 př. n. l.) v rukavicích považujeme za boxery. Průkaznější je freska z minojské Kréty (1500 – 900 př. n. l.), která nepochybně zobrazuje dva bojovníky při pěstním zápase.
 Box si oblíbili i staří Řekové, kteří pro něj používali termín pygmé a roku 668 př. n. l. jej zařadili do programu olympijských her. Prvním šampionem se stal Onomastos ze Smyrny. V té době už se současnému boxu podobal i trénink, sportovci totiž bušili do koženého pytle. Dokonce i v „rukavicích.“ Zápasy už ale probíhaly bez nich. I když později si bojovníci začali ovazovat ruce řemeny, do nichž si dokonce vplétali kovové destičky, kuličky a hroty.
 Popularitu si box získal i v Římské říši. A to jak ve formě duelů na život a na smrt, tak coby atletická zábava členů vyšších vrstev. Jako zábava na lidových slavnostech zůstal oblíbený i po celý středověk. Zlaté časy olympijských her však byly dávno pryč.
 Návrat na výsluní, aneb šerm pěstmi
 Teprve koncem 17. a začátkem 18. století začaly pěstní souboje znovu získávat dřívější věhlas. Stalo se tak na britských ostrovech, odkud pochází také první mistr těžké váhy – v roce 1719 se jím stal James Figg. Tenhle urostlý gentleman přišel s nápadem šermovat beze zbraně, jen pouhýma rukama, jako první. Dokonce si v Londýně otevřel Školu ušlechtilého způsobu obrany a sestavil první pravidla, čímž zametl cestu modernímu boxu.
 Důležitým datem v pionýrských dobách moderního boxu se stal 17. únor 1741. V ten den totiž legendární bijec Jack Broughton sundal soupeře George Stevensona tak tvrdým úderem, že ten na následky zranění zemřel. Proto o dva roky později vznikla nová pravidla, za kterými stál smrtí rivala otřesený Broughton, který také vynalezl boxerské rukavice.
 Pravidla byla pochopitelně v dalších letech přepisována, mezi ta významná patří regule Markýze z Queensberry z roku 1866. Používání rukavic se stalo podmínkou, délka kola byla stanovena na 3 minuty a zavedlo se bodování rozhodčími. Spousta pravidel platí dodnes.
 Zlatá éra boxu
 Dvacáté století, to je doba, která vytvářela opravdové sportovní hrdiny. Sport totiž čím dál více získával na oblibě, což pochopitelně platí i o boxu. Tak třeba legendární šampion Jack Dempsey si ve dvacátých letech společně s manažerem Jackem Kearnsem a promotérem Texem Rixardem 8,4 milionů dolarů za pouhých pět duelů v letech 1921 až 1927. Bitvy rohovníků, kteří se stávali čistokrevnými profesionály, se prostě těšily obrovskému zájmu. Vznikly také první organizace, jež udělovaly boxerům mistrovský titul: New York State Athletic Commission (1920, v roce 1963 se připojila k založení World Boxing Council) a National Boxing Association (1921, od roku 1962 World Boxing Association).
 A další boxerští hrdinové dobývali slávu. Památné jsou dvě bitvy Maxe Schmelinga s Joe Louisem z třicátých let. Oba borci získali po jednom vítězství a oba se výrazně zapsali do historie tohoto tvrdého sportu. Louis, který panoval i v dalším desetiletí, je dokonce občas označován jako nejlepší boxer historie.
 Jenže někoho jiného může být největším boxerem třeba nikdy neporažený Rocky Marciano, hrdina padesátých let. Nebo Cassius Clay, známější jako Muhammad Ali. Pro spoustu lidí je právě on symbolem přitažlivého světa profesionálního boxu. A taky tu byli Joe Frazier, George Foreman, po nich Mike Tyson, Evander Holyfield, Lenox Lewis, či bratři Vladimir a Vitalij Kličkové…
 Jak to bylo u nás?
 Český box začínal poměrně skromně a s pomocí ze Spojených států. Po 1. světové válce se totiž domů z Ameriky vrátil Joe Jahelka, který rozdával rady a zkušenosti z tamního ringu. V roce 1921 vznikla zásluhou Jiřího Hoyera, Václava Pondělíčka, Emanuela Herverta a Františka Malínského Československá unie boxerů profesionálů. A také první česká pravidla boxu. Přesto na tom profesionální box nebyl zrovna nejlépe. Zápasů bylo málo a veřejnost si na pěstní souboje teprve zvykala. Přesto už tehdy mělo Československo boxerskou hvězdu. František Růžička, řečený Frank Rose, uměl zacházet se svou popularitou, uplatnil se dokonce i ve filmu. Oblíbený byl i v zahraničí.
 Jan Heřmánek se zase stal naším prvním boxerem, který získal medaili na olympijských hrách (stříbro v roce 1928 v Amsterdamu). Další českoslovenští hrdinové? Július Torma získal na londýnských hrách v roce 1948 zlato, Bohumil Němeček zase v roce 1960 v Římě. K nim se musí přičíst třeba Josef Němec, či František Majdloch, v posledních letech nesou slávu českého boxu Rudolf Kraj, Lukáš Konečný a Ondřej Pála.